Čas plyne tak rychle …
15. 8. 2023
Když připravuji texty pro náš nový web, je tomu právě 10 let co jsme měli zamluvené naše první štěňátko, našeho prvního kooikera. Uvažovali jsme o holčičce, ale protože už i v té době byla na holčičky velká fronta, dostali jsme od chovatelky, dnes mé kamarádky a důležitého člověka na mé cestě kooikerhondje, možnost vybrat si prvního chlapečka z vrhu. 9. září 2013 se narodil v chovatelské stanici „z Ploužnické stáje“ z 9 štěňátek náš pan božský Falco. Byl to poslední vrh od první fenky dovezené do ČR.
Někdy si dělám legraci, že když Pán Bůh plánoval moji cestu životem, jako prvního mi záměrně nasadil do cesty právě Fínu (Falco, Fína, Fíneček, taky náš pan vznešený a lord). Falco je pes mého života, neskutečně chytrý, empatický, oddaný, napojený a milující pes. V té době jsem vůbec neměla představu, že budu někdy toto úžasné plemeno chovat. Nicméně dnes jsem přesvědčena, že kooikerhondje je můj osud.
Když byl Falco malý, byl v Česku uchovněný teprve jeden pes, a Gábi Bekrová (naše chovatelka) ve mně zřejmě viděla nadšení a potenciál Falouška uchovnit, a tak jsme za její podpory vyrazili na první výstavu. Pamatuji si to zcela živě ještě dnes. Falco vyhrál, tehdy „jen“ nad svojí sestrou Fanny a bylo jasno. Otevřel se nám výstavní svět, Falco si pozornost v kruhu vždy užíval, poznávali jsme nové přátele, kteří jsou s námi dodnes, a za které jsme neskutečně vděční.
Když byl Falcovi rok a půl nabídla nám Gábi, že přes ni můžeme získat pejska ze Švédska. Neváhali jsme ani chvilku a v říjnu 2015 jsme si dovezli domů našeho Artuška. Artík byl neskutečně sladké štěňátko s dobrým genetickým potenciálem pro český chov. Ovšem Arťa byl velký oříšek, který mě toho na mé psí cestě hodně naučil. Na rozdíl od Falca, na myšlenku fungujícího napůl člověka, přišel malý, temperamentní divoch s velmi silnými loveckými pudy. Navíc jsem měla, světe div se, smečku!
Začala jsem se učit smečkovému chování, především jsem začala velmi pracovat na sobě a svém napojení na smečku. Absolvovala jsem spousty hodin s kynologem a prošla kurzem smečkového chování. Tím se také dostávám k tomu, co je pro mě s mými psi v životě nejvíc, a to je právě jen „to“ být spolu a teď v přítomném okamžiku. Vzájemné napojení, kdy venku nemusím ani mluvit, jen jdeme a vnímáme přírodu a sebe. Artík nám do života přinesl nespoutanou radost a vášeň.
A samozřejmě pokračoval maraton výstav. Česká republika nám byla brzy malá a vyjížděli jsme také do zahraničí. Falco se stal mimo jiné mezinárodním šampionem krásky a poprvé jsme také jako „zástupci“ Česka vyjeli na naší první klubovou výstavu do mateřské země našeho plemene do Nizozemska. Tam jsme se také účastnili jako první oficiální zástupci ČR holandského klubového sympozia. Zde už píšu „my“ protože bez podpory mého báječného muže, by to nešlo. To také odstartovalo moji touhu spolupodílet se a pomáhat chovu kooikerhondje u nás tak, abychom byli rovnocenným partnerem ostatním zemím.
V únoru 2017 se naše smečka rozrostla o prvorozenou dceru našeho Falca, o Carrijku. V tu dobu jsem ještě nebyla připravena mít doma s pejsky i holčičku, a rodinná rada rozhodla, že je čas, aby se moji rodiče opět v životě těšili s pejskem. Stejně za všechno může můj táta, který vychovával v mládí německé ovčáky do služby pro vojáky. Pamatuji si, jak jsem jako dítě trávila s tátou čas na cvičáku. A tak naše Carri už v osmi měsících cvičila na dálku jako dvouletý služební pes! Táta byl unešený z toho, jak je chytrá.
V nadšení, že máme naši první holčičku, jsem si zaregistrovala název chovatelské stanice „Aethera“. Cesta k prvním štěňátkům byla ale ještě dlouhá. Naše dcera v té době závodně jezdila parkur na koních, a tak příliš času na chov nezbývalo. Paradoxně nám pomohl covid, kdy jsme měli víc času, a zároveň jsem věděla, že nám Carrijka stárne a že už nemůžeme příliš čekat. A tak se nám 15. května 2021 narodilo 6 vysněných, krásných a zdravých štěňátek.
Každý chovatel a chovatelka by měl mít svoji vizi, představu o smyslu a směřování svého chovu. Já jsem si k ní došla postupně, a největším impulzem pro mě byla možnost mít štěně – fenku, která má v sobě geny obou mých chlapečků. 10. září 2021 se narodila naše velká láska Flora. Jejím otcem je Artík, a z matčiny strany je dědou Falco. Její jméno vzniklo na procházce v Beskydech, kdy jsme si hráli s písmenky ve jménech obou pejsků. A naše dcera Julie přišla se jménem Flora.
Když se štěňátka narodila bylo hned jasno, která je Florinka. Vysnila jsem si zakladatelku našeho rodu, holčičku, která ponese krásu a nadšenost Artuše, klid a vznešenost Falca. V necelých 2 letech už měla splněno vše na českého i mezinárodního šampiona krásy, jen jsme museli počkat na další výstavní sezónu, protože tituly posbírala příliš rychle. Junior šampionem byla už ve svých 15 měsících. Doteď nevycházím z údivu a Flory je pro nás dar.
A jaká vlastně je? Chytrá až za roh. Neskutečně bystrá, tvrdohlavá, musím se mít stále na pozoru, abych neudělala v našem vztahu chybu a nezklamala ji. Jinak Florinka jakožto naše první holčička je náš opravdu první rodinný pes. Neustále si nás všechny hlídá a když vyjíždíme na výstavy jen s ní, stále po očku kouká, jestli se někde neřítí její další člověk nebo pes. Je jednoduše rozkošná.
Každopádně jsem za čas strávený s naši psí smečkou i prací pro klub došla k zásadní myšlence. Chov je především o zodpovědnosti k plemenu jako takovému. Naše chování, rozhodnutí, každý krok, záměr musí směřovat k tomu nejzásadnějšímu, ke zdravému chovu. Genetická základna kooikerhondje je relativně malá. Plemeno bylo obnoveno ve 40. letech 20. století z pouhých 25 jedinců. Nicméně díky skvělé práci mateřského klubu v Nizozemsku existuje dokument, klubový registr, ve kterém jsou zaznamenáni všichni chovní jedinci z celého světa právě od obnovy plemene.
Také jsem pochopila, jak výjimečné plemeno chováme. Mateřský klub velmi úzce udržuje kontakty se všemi zeměmi, všichni chovní jedinci musí projít řadou vyšetření, včetně DNA testů na genetické nemoci, které byly postupně přísným sledováním eliminovány. Naším záměrem je kvalitní chov, snažíme se přinést do ČR nové geny a rozšířit tak genetickou základnu českého chovu. I proto jsme se pro náš vrh „B“ rozhodli vyjet do Dánska za krásným, a hlavně kvalitním krycím psem.
Chov je plný velkých rozhodnutí s vírou, že děláme opravdu to nejlepší. Máme za sebou dva odchovy, a protože si to můžu dovolit, tak jsem se štěňátkům věnovala vždy celé dva měsíce doslova 24/7. Štěňátka tak od nás odcházela maximálně socializovaná a připravená na svůj nový život.
Co od nás můžete ještě čekat? Stoprocentní chovatelský servis. I po třech letech jsem takřka v každodenním kontaktu s majiteli našich štěňátek, pravidelně se potkáváme a sdílíme zkušenosti. Mým záměrem také je, aby se z každého našeho vrhu uchovnila jedna fenka a jeden pejsek, a s tímto také nové rodiny vybírám. Novým majitelům pomáhám projít celým procesem uchovnění. A rodinám, co mají pejsky jako mazlíky, jsem vždy připravena s čímkoliv pomoct, poradit a nasměrovat kam je třeba.
15. 8. 2023
Když připravuji texty pro náš nový web, je tomu právě 10 let co jsme měli zamluvené naše první štěňátko, našeho prvního kooikera. Uvažovali jsme o holčičce, ale protože už i v té době byla na holčičky velká fronta, dostali jsme od chovatelky, dnes mé kamarádky a důležitého člověka na mé cestě kooikerhondje, možnost vybrat si prvního chlapečka z vrhu. 9. září 2013 se narodil v chovatelské stanici „z Ploužnické stáje“ z 9 štěňátek náš pan božský Falco. Byl to poslední vrh od první fenky dovezené do ČR.
Někdy si dělám legraci, že když Pán Bůh plánoval moji cestu životem, jako prvního mi záměrně nasadil do cesty právě Fínu (Falco, Fína, Fíneček, taky náš pan vznešený a lord). Falco je pes mého života, neskutečně chytrý, empatický, oddaný, napojený a milující pes. V té době jsem vůbec neměla představu, že budu někdy toto úžasné plemeno chovat. Nicméně dnes jsem přesvědčena, že kooikerhondje je můj osud.
Když byl Falco malý, byl v Česku uchovněný teprve jeden pes, a Gábi Bekrová (naše chovatelka) ve mně zřejmě viděla nadšení a potenciál Falouška uchovnit, a tak jsme za její podpory vyrazili na první výstavu. Pamatuji si to zcela živě ještě dnes. Falco vyhrál, tehdy „jen“ nad svojí sestrou Fanny a bylo jasno. Otevřel se nám výstavní svět, Falco si pozornost v kruhu vždy užíval, poznávali jsme nové přátele, kteří jsou s námi dodnes, a za které jsme neskutečně vděční.
Když byl Falcovi rok a půl nabídla nám Gábi, že přes ni můžeme získat pejska ze Švédska. Neváhali jsme ani chvilku a v říjnu 2015 jsme si dovezli domů našeho Artuška. Artík byl neskutečně sladké štěňátko s dobrým genetickým potenciálem pro český chov. Ovšem Arťa byl velký oříšek, který mě toho na mé psí cestě hodně naučil. Na rozdíl od Falca, na myšlenku fungujícího napůl člověka, přišel malý, temperamentní divoch s velmi silnými loveckými pudy. Navíc jsem měla, světe div se, smečku!
Začala jsem se učit smečkovému chování, především jsem začala velmi pracovat na sobě a svém napojení na smečku. Absolvovala jsem spousty hodin s kynologem a prošla kurzem smečkového chování. Tím se také dostávám k tomu, co je pro mě s mými psi v životě nejvíc, a to je právě jen „to“ být spolu a teď v přítomném okamžiku. Vzájemné napojení, kdy venku nemusím ani mluvit, jen jdeme a vnímáme přírodu a sebe. Artík nám do života přinesl nespoutanou radost a vášeň.
A samozřejmě pokračoval maraton výstav. Česká republika nám byla brzy malá a vyjížděli jsme také do zahraničí. Falco se stal mimo jiné mezinárodním šampionem krásky a poprvé jsme také jako „zástupci“ Česka vyjeli na naší první klubovou výstavu do mateřské země našeho plemene do Nizozemska. Tam jsme se také účastnili jako první oficiální zástupci ČR holandského klubového sympozia. Zde už píšu „my“ protože bez podpory mého báječného muže, by to nešlo. To také odstartovalo moji touhu spolupodílet se a pomáhat chovu kooikerhondje u nás tak, abychom byli rovnocenným partnerem ostatním zemím.
V únoru 2017 se naše smečka rozrostla o prvorozenou dceru našeho Falca, o Carrijku. V tu dobu jsem ještě nebyla připravena mít doma s pejsky i holčičku, a rodinná rada rozhodla, že je čas, aby se moji rodiče opět v životě těšili s pejskem. Stejně za všechno může můj táta, který vychovával v mládí německé ovčáky do služby pro vojáky. Pamatuji si, jak jsem jako dítě trávila s tátou čas na cvičáku. A tak naše Carri už v osmi měsících cvičila na dálku jako dvouletý služební pes! Táta byl unešený z toho, jak je chytrá.
V nadšení, že máme naši první holčičku, jsem si zaregistrovala název chovatelské stanice „Aethera“. Cesta k prvním štěňátkům byla ale ještě dlouhá. Naše dcera v té době závodně jezdila parkur na koních, a tak příliš času na chov nezbývalo. Paradoxně nám pomohl covid, kdy jsme měli víc času, a zároveň jsem věděla, že nám Carrijka stárne a že už nemůžeme příliš čekat. A tak se nám 15. května 2021 narodilo 6 vysněných, krásných a zdravých štěňátek.
Každý chovatel a chovatelka by měl mít svoji vizi, představu o smyslu a směřování svého chovu. Já jsem si k ní došla postupně, a největším impulzem pro mě byla možnost mít štěně – fenku, která má v sobě geny obou mých chlapečků. 10. září 2021 se narodila naše velká láska Flora. Jejím otcem je Artík, a z matčiny strany je dědou Falco. Její jméno vzniklo na procházce v Beskydech, kdy jsme si hráli s písmenky ve jménech obou pejsků. A naše dcera Julie přišla se jménem Flora.
Když se štěňátka narodila bylo hned jasno, která je Florinka. Vysnila jsem si zakladatelku našeho rodu, holčičku, která ponese krásu a nadšenost Artuše, klid a vznešenost Falca. V necelých 2 letech už měla splněno vše na českého i mezinárodního šampiona krásy, jen jsme museli počkat na další výstavní sezónu, protože tituly posbírala příliš rychle. Junior šampionem byla už ve svých 15 měsících. Doteď nevycházím z údivu a Flory je pro nás dar.
A jaká vlastně je? Chytrá až za roh. Neskutečně bystrá, tvrdohlavá, musím se mít stále na pozoru, abych neudělala v našem vztahu chybu a nezklamala ji. Jinak Florinka jakožto naše první holčička je náš opravdu první rodinný pes. Neustále si nás všechny hlídá a když vyjíždíme na výstavy jen s ní, stále po očku kouká, jestli se někde neřítí její další člověk nebo pes. Je jednoduše rozkošná.
Každopádně jsem za čas strávený s naši psí smečkou i prací pro klub došla k zásadní myšlence. Chov je především o zodpovědnosti k plemenu jako takovému. Naše chování, rozhodnutí, každý krok, záměr musí směřovat k tomu nejzásadnějšímu, ke zdravému chovu. Genetická základna kooikerhondje je relativně malá. Plemeno bylo obnoveno ve 40. letech 20. století z pouhých 25 jedinců. Nicméně díky skvělé práci mateřského klubu v Nizozemsku existuje dokument, klubový registr, ve kterém jsou zaznamenáni všichni chovní jedinci z celého světa právě od obnovy plemene.
Také jsem pochopila, jak výjimečné plemeno chováme. Mateřský klub velmi úzce udržuje kontakty se všemi zeměmi, všichni chovní jedinci musí projít řadou vyšetření, včetně DNA testů na genetické nemoci, které byly postupně přísným sledováním eliminovány. Naším záměrem je kvalitní chov, snažíme se přinést do ČR nové geny a rozšířit tak genetickou základnu českého chovu. I proto jsme se pro náš vrh „B“ rozhodli vyjet do Dánska za krásným, a hlavně kvalitním krycím psem.
Chov je plný velkých rozhodnutí s vírou, že děláme opravdu to nejlepší. Máme za sebou dva odchovy, a protože si to můžu dovolit, tak jsem se štěňátkům věnovala vždy celé dva měsíce doslova 24/7. Štěňátka tak od nás odcházela maximálně socializovaná a připravená na svůj nový život.
Co od nás můžete ještě čekat? Stoprocentní chovatelský servis. I po třech letech jsem takřka v každodenním kontaktu s majiteli našich štěňátek, pravidelně se potkáváme a sdílíme zkušenosti. Mým záměrem také je, aby se z každého našeho vrhu uchovnila jedna fenka a jeden pejsek, a s tímto také nové rodiny vybírám. Novým majitelům pomáhám projít celým procesem uchovnění. A rodinám, co mají pejsky jako mazlíky, jsem vždy připravena s čímkoliv pomoct, poradit a nasměrovat kam je třeba.
